Déšť..

27. listopadu 2012 v 1:09 | Emily Immortel |  Můj život
Už jste taky někdy seděli, poslouchali smutné písničky a v duchu si nadávali, jak jste si mohli něco, co vypadalo tak dokonale tak strašně zničit? Mně se tohle stává celkem dost často. Jak to všechno začalo? No, vrátím se o rok a půl zpátky, kdy jsem přišla mé matce na nevěru. Vlastně tak nějak se začal vytvářet i tenhle blog a vlastně celý můj žicot se změnil, nemyslím tím to, že se rodiče do teď hádají a nejsou schopni se rozvíst, ale to, jak jsem se změnila já a jak jsem se svým životem naložila. Dřív jsem totiž byla taková ta holka do společnosti, dovolim si říct, že semnou byla sranda ale co se teda změnilo? Začala sem víc sedět u knížek, aniž o tom někdo ví, začala sem psát takovej deník mého života.. a začala jsem se strašně zabalovat sama do sebe. Nechtěla jsem aby na mě někdo koukal, nechtěla jsem aby někdo četl co píšu a nechtěla sem aby semnou někdo byl. Milovala sem to, jak jsem sama, to jak můžu mnohem víc přemýšlet.. Jenže, když sedíte ve škole a pozorujete celou třídu, vidíte, jak se domlouvají na to a tamto, začne Vám být líto, že Vás nikam nezvou, že pro ně prostě.. nejste důležití. Jenomže, je složité se najednou "vecpat" do nějaké party lidí. V podstatě je skoro nemožné aby jste zapadli. Tak jsem začala dělat něco, čeho strašně moc lituju a to .. že jsem se začala mnohem více věnovat facebookovému světu. Začala jsem si prostě hledat přátele tam. Pravdou je, že jsem tam našla pár lidí, na které bych nedala dopustit. Lidi, kterí mi strašně poradili s problémem, ale dali i neskutečně užitečné rady do života. Jak čas letěl, dalo se to a já se dostala do centra dění i mezi reálným světem. Jo, pravdou je že te'd mám kamarádů víc než dost! A jsem za to nesmírně šťastná, ale to mě vlastně vrací na začátek. Mám přátele nejlepší kamarády i kamarádky a možná to mi i vadí. Kdo nebyl dlouho sám, nikdy nepochopí. Já prostě miluju to, jak přijdu domů, zhasnu, zatáhnu a rozsvítím si svíčky a vonnou tyčku. Jak pozoruju světýlka nad mou postelí klidně 3-4hodiny denně, zatímco ostatní jsou venku. Přemýšlela jsem nad tím, že.. Vlastně vůbec nejsem rodinný typ. Myslím, že mám věk na to, že bych mohla být s přítelem a dělat to, co obyčejně dělají moji vrstevníci a já místo toho čtu, nebo píšu. Nejvíce mě na tom děsí to, že mi to nechybí.... Že se mi líbí být sama..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sorbona Morna Rocco Sorbona Morna Rocco | Web | 27. listopadu 2012 v 1:29 | Reagovat

Život je plný rôznych etáp. Sú týždne, keĎ je človeku najlepšie samému, má možnosť rozmýšľať o živote, sledovať sa s odstupom a vidieť svet inými očami. Sú to momenty, ktoré človeka prerodia. A potom sú tu týždne, keď človek potrebuje spoločnosť. Nech už je to akokoľvek, ak ti to vyhovuje, je to správna cesta. Byť iná je síce strašne náročné, ale je to jediná cesta ako byť sama sebou. Ale zas má to výhodu, keď je človek sám sebou, časom narazí na tých správnych ľudí, ktorí ho budú brať takého, aký je :)

2 Natas Natas | Web | 27. listopadu 2012 v 8:02 | Reagovat

Na to, aby člověk poznal jaký je, potřebuje být na moment sám. Člověk, který neumí být chvíli sám se sebou o samotě, nemůže očekávat od ostatních, že s ním vydrží a budou držet krok. Též mám ráda ty chvíle, kdy mohu být sama. To je normální.

3 LagoonaYasmina LagoonaYasmina | Web | 27. listopadu 2012 v 8:10 | Reagovat

Ahoj mohla bych tě poprosit o hlas pro č.7 LagoonaYasmina ?
http://ghoulinka-monsterhigh.blog.cz/1211/sutaz-na-11-mesiac-2-hlasovacie-kolo
Děkuji,ráda oplatím(stačí napsat) a promin za reklamu,ale je to pro mě důležité..

4 Nerol Nerol | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 21:58 | Reagovat

Em, nič si z toho nerob! Nie si divná, si len normálna a asi jediná nepohltená touto domou. V podtstate si jediná zdravá v svete chorých. :) A niektorý ľudia sa proste rodia ako samotáry, nie preto že ich nikto nechce ale preto, že im je lepšie samím. Tak radšej rob to čo ťa baví a nie to čo baví vetšinu tejto skazenej populácie! :)

5 Minou Minou | Web | 16. ledna 2013 v 17:43 | Reagovat

Po prečítaní toho článku som zistila, že si mi vlastne dosť podobná. Až na tú neveru tvojej matky je všetko ako keby z môjho života :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama