Listopad 2012

Déšť..

27. listopadu 2012 v 1:09 | Emily Immortel |  Můj život
Už jste taky někdy seděli, poslouchali smutné písničky a v duchu si nadávali, jak jste si mohli něco, co vypadalo tak dokonale tak strašně zničit? Mně se tohle stává celkem dost často. Jak to všechno začalo? No, vrátím se o rok a půl zpátky, kdy jsem přišla mé matce na nevěru. Vlastně tak nějak se začal vytvářet i tenhle blog a vlastně celý můj žicot se změnil, nemyslím tím to, že se rodiče do teď hádají a nejsou schopni se rozvíst, ale to, jak jsem se změnila já a jak jsem se svým životem naložila. Dřív jsem totiž byla taková ta holka do společnosti, dovolim si říct, že semnou byla sranda ale co se teda změnilo? Začala sem víc sedět u knížek, aniž o tom někdo ví, začala sem psát takovej deník mého života.. a začala jsem se strašně zabalovat sama do sebe. Nechtěla jsem aby na mě někdo koukal, nechtěla jsem aby někdo četl co píšu a nechtěla sem aby semnou někdo byl. Milovala sem to, jak jsem sama, to jak můžu mnohem víc přemýšlet.. Jenže, když sedíte ve škole a pozorujete celou třídu, vidíte, jak se domlouvají na to a tamto, začne Vám být líto, že Vás nikam nezvou, že pro ně prostě.. nejste důležití. Jenomže, je složité se najednou "vecpat" do nějaké party lidí. V podstatě je skoro nemožné aby jste zapadli. Tak jsem začala dělat něco, čeho strašně moc lituju a to .. že jsem se začala mnohem více věnovat facebookovému světu. Začala jsem si prostě hledat přátele tam. Pravdou je, že jsem tam našla pár lidí, na které bych nedala dopustit. Lidi, kterí mi strašně poradili s problémem, ale dali i neskutečně užitečné rady do života. Jak čas letěl, dalo se to a já se dostala do centra dění i mezi reálným světem. Jo, pravdou je že te'd mám kamarádů víc než dost! A jsem za to nesmírně šťastná, ale to mě vlastně vrací na začátek. Mám přátele nejlepší kamarády i kamarádky a možná to mi i vadí. Kdo nebyl dlouho sám, nikdy nepochopí. Já prostě miluju to, jak přijdu domů, zhasnu, zatáhnu a rozsvítím si svíčky a vonnou tyčku. Jak pozoruju světýlka nad mou postelí klidně 3-4hodiny denně, zatímco ostatní jsou venku. Přemýšlela jsem nad tím, že.. Vlastně vůbec nejsem rodinný typ. Myslím, že mám věk na to, že bych mohla být s přítelem a dělat to, co obyčejně dělají moji vrstevníci a já místo toho čtu, nebo píšu. Nejvíce mě na tom děsí to, že mi to nechybí.... Že se mi líbí být sama..

Emily

19. listopadu 2012 v 17:28 | Emily Immortel |  Můj život
Říkala sem si, že tenhle blog tady je už dodně dlouho. Vždy, když sedím u PC přemýšlím, že sem něco napíšu. Mám v hlavě tisíce nápadů. Když ale otevřu blog, jakoby se všechny nápady ztratily. Chtěla byych na blog něco přidat, něco, co by bavilo mě i Vás, ale na nic nemohu přijít. Potřebovala bych od Vás radu, pomoc. Kdyby jste mi poradili.
Předem děkuji, s láskou vaše Emily.
(pokud na mě máš jakoukoli otázku, ptej se tady, je to anonymní. http://ask.fm/apprehension )

Emily Immortel

19. listopadu 2012 v 17:27 | Emily Immortel |  Můj život
Říkala sem si, že tenhle blog tady je už dodně dlouho. Vždy, když sedím u PC přemýšlím, že sem něco napíšu. Mám v hlavě tisíce nápadů. Když ale otevřu blog, jakoby se všechny nápady ztratily. Chtěla byych na blog něco přidat, něco, co by bavilo mě i Vás, ale na nic nemohu přijít. Potřebovala bych od Vás radu, pomoc. Kdyby jste mi poradili.
Předem děkuji, s láskou vaše Emily.