Bolest

28. srpna 2012 v 14:59 | Emily Immortel |  Můj život
Každý, kdo v životě ztratil něco, nebo někoho, na kom mu strašně záleželo ví, co je to opravdová bolest, že je to něco jiného, než když si rozbijeme koleno, nebo zlomíme ruku. Vnitřní bolest je mnohem silnější, a mnohem víc nás ničí než ta díky povrchovým zraněním. Já ztratila. Během tří let jsem ztratila mnoho lidí, na kterých mi velice záleželo, přišla o lidi, díky kterým jsem byla na světě, ale pak i o pár z těch, díky kterým jsem tu stále.

Tak nějak od začátku.
Před třemi lety dostal můj strýc nemoc a po měsíci léčení to nezvládl a zemřel. Ano, byl už starý a neustále se ničil cigaretama, ale mohl tu snámi aspoň ještě těch deset let počkat. Jeho pes, už si ani nevzpomínám, jak se jmenoval.. Zemřel pár měsíců po něm na stáří a možná i na něco jiného, kdo ví. Asi rok potom, pár dní před míni narozeninami, když jsem byla na dovolené mi volal taťka, že je děda v nemocnici. Nechápala jsem proč, ale strašlivě sem se rozplakala. Sdělil mi, že je v komatu.. Prý ho zmlátil nějaký rom v podchodu, kvůli peněžence s pár drobákama. A asi tři měsíce na to našla babička tetu, jak se svíjí bolestma v břichu. Ihnet pro ni přijela záchranka ale boj nezvládla a přišla jsem i o ni. Tetza byla skvělý člověk, který mě toho v životě strašně moc naučil, ikdyž si to možná ani neuvědomovala. Babička z toho byla už na prášky, ale jediným štěstím bylo, že se probudil děda. Všichni jsme měli takovou radost! Bohužel, neoslavovali jsme velmi dlouho. Dozvěděli jsme se totiž, že si nic nepamatuje. Sice po pár dnech se mu něco začalo vracet, ale pletl si nás. Mozek mu nedokázal fungovat jako normálnímu člověku a musel jít do péče sestřiček, které přesně věděli, jak se k dědovi chovat. Naštěstí se všechno po těchto věcech trošku sklidnilo. Jenomže stále sem tady byla já. Ta, která vždycky musí přijít a odhalit něco, co by se snad asni nikdo neměl dozvědět. Zjistila jsem totiž, že mamka podvádí taťku. Věděla jsem ale, že na taťku toho je teď moc a nemohla jsem něco říct. Všechna ta úmrtí a úrazy byly totiž z jeho rodiny, z taťkovi strany. Nikomu sem tedy nic neřekla, a tvářila jsem se, že je všechno v pořádku. Netrvalo dlouho, a byla tu další pohroma, u které se mi málem zhroutil svět. Děda na svoje zranění zemřel. A aby toho nebylo málo, cestou na pohřeb jsme měli bouračku. Nebylo to nic moc velkého a nikomu se nic nestalo, ale auto bylo rozbité a my byli v šoku. Když se všechno uklidnilo, rozhodla jsem se, že musím něco udělat proto, aby máma přestala taťku podvádět a zůstala s námi. To se mi bohužel nepodařilo. Spíš sem zavinila to, že se matka odstěhovala. A rím jsem přišla o dalšího člena rodiny. Přesto mi babička říkávala, a stále říká," že život jde dál,a s ním i my"." že se nemůžeme ohlížet zpátky na to, co bylo, i když by jsme nejradši vrátili ty krásné chvíle prožité s lidmi, kteří se nám už nikdy nevrátí"
Jdeme dál.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tajomna tajomna | Web | 28. srpna 2012 v 20:19 | Reagovat

och...prežili ste si toho veľa ale určite si nedopomohla k tomu,aby vás mama opustila...je najlepšie ísť dalej,aj ked to nie je jednoduché

2 Nerol Nerol | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 21:46 | Reagovat

Keď tak nad tým premýšlam, je to hrozné... Ako by sa všetka nespravodlivosť na teba dohodla a snažila sa ti spraviť zo život peklo.. Ale z inej strany vďaka tomu budeš silnejší človek a len tak ťa niečo nezlomí! ^^ Nehovorím že je to tak fajn, že ti život stále ubližuje, len si myslím, že to jedného dnňa bude na ničo dobré! :3 Em nevzdávaj sa! :)

3 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 16:34 | Reagovat

Ďakujem.

4 verunapp verunapp | Web | 30. srpna 2012 v 17:26 | Reagovat

To je tak krásně a od srdce napsané:)
život ti toho koukám naděluje, tak se drž :*

5 Cyndi Cyndi | Web | 30. srpna 2012 v 18:56 | Reagovat

je to vážne smutné, toľko toho naraz.. aj keď to možno niekedy nevyzerá, tak všetko zlé raz musí skončiť a bude lepšie. Človek  je raz hore, raz dole, niekoho stretne kopa šťastia a niekoho zas kopa nešťastia, no potom sa im tie kopy vymenia, ak vieš čo tým myslím... a za tú mamku určite ty nemôžeš, myslím že časom by sa odsťahovala aj tak... tvoj otec musí byť veľmi rád že ťa má

6 Roar. Roar. | Web | 1. září 2012 v 14:41 | Reagovat

Mě děda umřel před třemi měsíci.. bylo to těžký pro nás všechny.

Tvoje babička má pravdu.. Musíme jít dál.

Život je boj..

7 Anonymus Anonymus | 14. prosince 2012 v 7:01 | Reagovat

Neříkam , že mi tě není líto. Je mi tě líto asi tak jako skoro každého člověka. Všichni ti tady píšou jak to máš těžký a kdesi cosi. Tohle se ale děje uplně běžně.Samozřejmě to nezlehčuje cituaci, ale měla bys pestat ze všecho dělat takovou vědu. Jistě , si smutná že ti umřelo pár blízkých, to ale není důvod proč se tvářit že celeý tvůj život je v háji a že tě v něm nečeká nic dobrého né ? Moji rodinu tvoří už jen dva členové a to Já a můj Taťka. Bylo nás pět. Umřeli mi sourozenci i matka. A věř mi že sem to měla horší než ty! Ale nejen já. Jak už sem psala takových lidí je spousta.Tak se už seber a netvař se že se máš Ty nehůř.Začni žít a raduj se  maličkostí.....PS: když vidím takovýhle lidi , je mi z toho zle!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama