Miluju tě!

5. června 2012 v 22:36 | Emily Immortel |  Můj život

Půl roku čekám na něco, co teď přišlo.. Tak proč sem to odmítla?!


Půl roku trpím. Půl roku toužím po tom, že mě jednoho dne obejmeš a umačkáš mě v tvé náruči. Půl roku si představuju, jak by mi s tebou mohlo být krásně. Půl roku si přeju tě vidět a aspoň chvilku být s tebou! Vidět tě, slyšet tě, cítit tě.. Je to víc jak půl roku. Jenom ty a já víš, co jsme si spolu prožili. Ale nikdy tě nenapadlo mě vážně pozvat někam, kde bysme mohli být spolu.. Byli jsme od sebe 200km. A já byla vždycky jenom šťastná, když si mi napsal. Bylo krásné ráno vstát a vidět tu zprávu od tebe. Byla jsem jedna z nejšťastnějších slečen na světě! Byla sem do tebe strašně zamilovaná. Ale stalo se toho strašně moc. Ty, pití, slabší drogy.. tráva, bylo toho opravdu hodně, bylo mi špatně, když jsem zjistila že si utekl z hotelu a tak i já potřebovala na chvilku nevnímat okolní svět. Když si na to teĎ kamarádka vzpomene, dostává velké záchvaty smíchu, ale já se strašně bála.. Bála sem se, že tě ztratím! To se nám ale podařilo. Já ztratila tebe a ty mě. Jenomže ty si se z toho dostal líp, přišla k Vám na školu nová slečna, která byla pohledná a tak jste se spolu začali hodně bavit a teď spolu chodíte. Ty jseš šťastnej, tak proč najednou? Proč si si najednou vzpoměl a chceš mě vidět?! Teď, když jseš šťastnej, máš přítelkyni, tak chceš, abych přijela za váma? Abych s váma šla "pařit" , "kalit" nebo jak tomu každej říká.. A proč já, která na to čeká půl roku, půl roku sem si tohleto vysnívala a teď to můžu mít, tak proč odmítám?! Bojím se, že se znovu zamiluju.. vím, že už teď tě mám víc ráda než bych měla ale mohla bych jet, mohla bych tě vidět, mohla bych být v tvém náručí, ve tvém obětí, tak proč nechci? Bojím se? Nejspíš ano. Asi se bojím, že "se ti nebudu líbit". Že sis představoval někoho jiného. Prostě že budu jiná než chceš a pak.. nepřežila bych tvoje odmítnutí..

Když dostanete šanci, nepromarněte ji! Udělejte všechno proto, aby jste mohli být s tím, koho nadevšechno milujete! Vy si to zasloužíte! Nejsem sobec, ale někdy si říkám, že by bylo na chvilku dobré být tím sobcem, být člověkem, který aspoň na chvilku myslí jenom na sebe.. Co takhle si prostě začít užívat života tak, jak si každý z nás zaslouží?!

Em.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Charlotta Charlotta | Web | 5. června 2012 v 23:08 | Reagovat

o můj bože...to je o tobě? to je krásně smutný..prostě chápeš, nádherně napsaný, všechny ty emoce, pocity..prostě wow..:)
Vážně pěkný, i když smutný, ale zase pravdivé :(

Ps: Upravuji v GIMPU :)

2 slecna-es slecna-es | Web | 5. června 2012 v 23:16 | Reagovat

Nevím, jestli je vhodné se vyjadřovat zrovna tady u toho článku, který vypadá spíše na zpověď než na text žadonící o nadšené ohlasy... šťastný je ten člověk, který dokáže žít svůj život bez výčitek a pochybností. Ona slova "co kdybych tenkrát..." vážně dokáží přivést člověka na práh šílenství...
Děkuji za tvůj komentář u mě na blogu; tvůj také vypadá zajímavě a v budoucnu ti to tu nejspíš prošmejdím ;)

3 Rocky Rocky | Web | 5. června 2012 v 23:59 | Reagovat

mas to uzasne napsane

4 Chenn Chenn | Web | 6. června 2012 v 9:24 | Reagovat

Díky za komentář, snažila jsem se :) Btw článek je tak krásný, protože je v něm tolik pravdy. Něco podobného se mi taky stalo, možná ještě děje....nevím, občas se ztrácím ve svých vlastních pocitech a nejsem si jistá, jestli k němu ještě něco cítím, nebo ne. Taky jsem svou šanci promarnila a nevím, jestli ještě někdy dostanu druhou. Moc dlouho jsem váhala, bála se jeho odmítnutí a nechala jsem si všechno proklouznout mezi prsty. Nejsi sama, kdo tenhle pocit zná...soucítím s tebou.

5 I ♥ :-) I ♥ :-) | Web | 6. června 2012 v 9:34 | Reagovat

Já vím, že né každý by to dal, ale takhle to bylo a kdyby jsme žili v té době, málo kdo by se tomu vyhnul. I když to je pro někoho těžké, každý by to měl vidět.. :-)

6 jakodejitnavecnost jakodejitnavecnost | 6. června 2012 v 12:01 | Reagovat

pěkný článek,,,něčím obdobným jsem si prošla,,,jenže já se snažila,,,dělala jsem,co se dalo,,,ale on nechtěl

7 Sarah Sarah | Web | 6. června 2012 v 14:51 | Reagovat

úžasne si to napísala :)

8 LoLa BlauGrrana LoLa BlauGrrana | Web | 6. června 2012 v 19:40 | Reagovat

:( jakto? co ti je?

9 Cornelia Cornelia | Web | 6. června 2012 v 20:47 | Reagovat

Jeď za ním.
Zjisti si na čem jsi, aby jsi to buď mohla otevřít a nebo napořád uzavřít, lepší než žít v "cokdybysvětě"..

10 Martinkaaa Martinkaaa | Web | 6. června 2012 v 21:06 | Reagovat

Úžasný článek... Ty emoce.. pocity...

11 Princezna Consuelka Princezna Consuelka | Web | 7. června 2012 v 13:55 | Reagovat

Říká se: do stejný vody 2x nevkročíš. A je to zatraceně pravda! Já jsem to několikrát porušila a pěkně jsem si namlela kokos. Na druhou stranu, člověk si musí vším projít, vše vyzkoušet a poznat to, co opravdu chce. Udělat si své zásady a vytvořit si svou hrdost!

Před několika lety jsem ztratila svou lásku. A byla to pořádná láska. Jenže najednou věkový rozdíl začal hrát svou roli a já se musela odstěhovat. Byla to rána.. On když potom přilezl zpět.. Řekla jsem NE! proč? protože by bylo vše znova a dokola. A má hrdost to nedovolila.
A teď? Jsem šťastná zamilovaná, plánujeme dovolené, bydlení společnou budoucnost.

To mě dostává na myšlenku, vždy tu bude on.. ten princ, ten pravý. A vždy bude lepší a lepší, protože člověk už ví co chce a co má čekat.

Je těžké milovat. Je těžké odpouštět. Je těžké rozhodovat se. Ale jednou vše bude na jedničku. Hlavně žádný spěch.

A hlavně! Na prvním místě by mělo být vždy JÁ. Jakmile se mám JÁ skvěle budu spokojená ;)

To jsem se rozepsala, že? :D

12 Kikča Kikča | Web | 7. června 2012 v 14:15 | Reagovat

Je to krásne a zároveň tak smutné. Je to o tebe? Musí to byť hrozné takto sa cítiť. Dúfam že budeš šťastná.

13 i-heart-riri i-heart-riri | Web | 7. června 2012 v 15:07 | Reagovat

dakujem... len ho rozbieham :D

14 Marry F. Marry F. | Web | 8. června 2012 v 21:48 | Reagovat

Něco takového znám. Nedávno mi došlo že kluka ketý za mnou od první do páté třídy lezl, a já jsem ho neustále odkopávala (možná je to silné slovo), miluji. Naštěstí jsem se odhodlala a napsala jsem mu to. A on byl volný a hned druhý den jsme si dali schůzku. No a teď spolu chodíme...
Stále nemohu přijít na to, proč jsem ho tenkrát nechtěla, a pak to najednou, po roce odloučení (šla jsem na jinou školu)
přišlo. Proč? To opravdu stále nevím. Když se mě někdo ptá, tak jenom řeknu: "Asi jsem "dozrála."" Ale doopravdy nevím čím to bylo, nebo co by to "dozrání" mohlo znamenat.
Jinak napsala jsi to opravdu krásně, citlivě prostě je tam všechno...
Pravda je opravdu nejdojemnější.

15 Tessule Tessule | Web | 9. června 2012 v 14:17 | Reagovat

Á píšeš úžasně, i když je to smutné :/ :)♥

16 jiingl jiingl | Web | 12. července 2012 v 11:40 | Reagovat

Tenhle článek jsem přečetla jedním dechem,horlivě u něj přikyvovala a chápu jak to musí bolet.Ale někdy je lepší zapomenout a jít dál a nezabývat se minulostí...ať je to jakkoli těžké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama