Jdi pryč, prosím!

30. května 2012 v 19:28 | Emily Immortel |  Můj život

Jak tě mám obelstít, aby si odešla?!


Už strašně dlouho se věnuji zpěvu. Vlastně od mala chodím do sboru. První sbor, který jsem navštívila se jmenoval Plaváček. Potom jsem ale šla na druhý stupeň základní školy a začala jsem navštěvovat sbor, který se jmenuje Zlatý klíček. Před třemi lety, jasem si ke sboru, který stále navštěvuji přibrala i sólový zpěv v zdejší ZUŠ. Strašně mě baví zpívat, není den, kdy bych si nezaspívala nějakou mou oblíbenou písničku! A zrovna dneska jsem měla "koncert" . Né sama, ale všechny "děti" , kteřé navštěvují do ZUŠ. Nejradši bych se zpěvu věnovala i po školách. Bohužel to nejde! I moje učitelka mi navrhovala, jestli bych nechtěla na konzervatoř, ale tohleto ví i ona, že sem musela říct ne. Otázka proč je teĎ už asi zbytečná. Jsem totiž strašná trémistka. Dělá mi dobře, když se můžu schovávat za články a za blog. Miluju tenhleten internetový svět.. Když jsme měli zkoušku, zaspívala sem písničku na jedničku. Bohužel, když se naplnil sál lidma, začaly se mi klepat ruce a nohy. Tentokrát jsem zpívala dvouhlas s mojí učitelnkou, jsem zvyklá na to, že spívám jimou melodii, někdy i text než ten druhý! Ve sboru je to taky takhle. Jenomže koukat na plný sál lidí, kteří na Vás civí a čekají ten nejúžasnější výkon, pak je složité (teda pro mě) ze sebe vydat kousek normálního, krásného a čistého hlásku. Potom, jak bych to dělala třeba před plným divadlem?

Je jednoduché říct, že se té trémě postavím a prostě ji zničím. Je jednoduché postavit se na jeviště před prázdný sál a zpívat. Před plným je to opravdu složitější a já držím palečky těm, kteří to nezvládají stejně jako já a doufám, že se jim ta tréma jednou povede ovládnout! (Doufám, že ji jednou ovládnu i já!)

Em.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vytvorila vytvorila | Web | 30. května 2012 v 19:40 | Reagovat

Obdivuju lidi co umí zpívat.

2 Dominica Dominica | Web | 31. května 2012 v 20:34 | Reagovat

Rovněž obdivuji lidi, kteří se jakýmkoliv způsobem zajímají o zpěv.
Jsou lidé různí. Jedni nemají při podobných věcech trému, někteří ano. Nějak násilně ji nelze odstranit, podle mého člověk musí dospět do toho stádia, kdy si uvědomí, že vlastně trému mít nemusí. A nebo také ne.

3 Nikol° Nikol° | Web | 2. června 2012 v 10:27 | Reagovat

Děkuji moc :))

4 ^^Brooke BrokenSmile<3 ^^Brooke BrokenSmile<3 | Web | 2. června 2012 v 10:47 | Reagovat

díky moc za milý komentík ;)

5 Lů :-*** Lů :-*** | Web | 2. června 2012 v 13:47 | Reagovat

Jééé:) To jsem opravdu netušila že taky zpíváš. Kam že chodíš na ZUŠ?:)) Taky chodím do zušky, ale do sboru už moc ne, protože to je takový divný sbor, na nikom tam moc nezáleží a tak.. Ale zpěv, mě baví ze všeho nejvíc. Taky jsem mívala trému, ale už to časem přešlo. Už si to snažím užít, protože nikdy nevíš kdy je to naposled..:) A jak dlouho zpíváš? :)) :*

6 *Vany *Vany | Web | 6. června 2012 v 11:45 | Reagovat

ja si spievam len tak pre seba i ked je to falosne ale bavi ma to ;)

7 Alex Alex | Web | 9. června 2012 v 12:51 | Reagovat

Díky za koment!
Zpěv miluju a když zpívám před lidmi, taky mám strach a jde to těžko, hůř se mi ale zpívá před rodinou, na narozeninové oslavě, protože oni mě znají a připadá mi to.. divný :D Když ale zpívám na podiu a vidím, že se to lidem líbí, přestanu mít strach :)
Trochu jiný je to s hraním. Když mám něco hrát před lidmi, baví mě to, miluju to a vůbec se nebojím :D Nevím čím to je, protože i já jsem strašná trémistka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama